Jdi na obsah Jdi na menu
 

Volný tanec

20201222_194808.jpgpojďme společně rozhýbat svá těla, rozproudit energie, pulzovat životem, vypnout od starostí všedního dne, následovat svým vlastním způsobem tempo, rytmy a melodie hudby, dovolit si jen tak být sami za sebe a přitom spolu …

Volný tanec není žádný taneční styl, není to něco, co se učí v kurzech, je to naše příležitost být sami sebou, svobodní, v pohybu, ve spojení se svou živostí se svým tělem. Je úplně jedno co si myslíte o svém tanečním projevu, můžete tančit, můžete se projevovat, můžete se odvážit …

Každý máme nějaká svá limitující přesvědčení, každý mám nějaké ty své pochybnosti, obzvláště pokud jsme něco dlouho nedělali, mnozí máme tendenci se srovnávat… Každý jsem v něčem „odporní“, myšleno tak, že něco odmítáme – klademe odpor, protože máme 1000 a někdy stačí jen jeden důvod proč tohle právě není pro nás … pokud tento odpor snížíme, otevřeme se a dovolíme si proudit, můžeme zažít překvapivé věci. Pozvánky do života/od života mohou přicházet ve všelijakých formách. Dovolte si sem tam nějakou přijmout a objevujte s dětskou zvědavostí, co Vám do života přinese

Možná si s úsměvem na tváři vzpomínáte na nenuceně protančené večery na zábavách a diskotékách ve svém mládí a myslíte si, že to je už jen minulost. A co když není …

Možná byste si někdy zašli jen tak „trsnout“, ale vlastně krom plesů, plážových barů o dovolených, silvestrovských, nebo nějakých oslav v kruhu přátel nevíte kam. Co když Vám takové místo ukáži …

„Volný tanec“ jsem poprvé potkala a prožila zhruba před 20ti lety díky paní Kopecké na esoterickém festivalu „Miluj svůj život“. Na tomto festivalu jede paralelně nabídka různých přednášek, workshopů, ukázek technik směřujících k osobnímu rozvoji a někdy i k duchovnímu povznesení. Většinou jsou to takové ochutnávky a když se Vám nějaký koncept a lektor líbí, můžete jej pak vyhledat a jít k němu na intenzivnější program (už mimo festival). A tak jsem to měla u manželů Kopeckých. Tak zpátky k festivalu, zájemci o ukázku Volného tance se sešli v tělocvičně. Bylo nás tam docela plno, tak řekněme kolem 50ti, okny procházelo denní světlo. Nepamatuji si, přesně co nám říkali na úvod, ale obraz tančící a chvílema poskakující paní Kopecké, tehdy asi 50leté ženy, velice nenápadné, mnohonásobné matky, s krátkým sestřihem, zhruba 20 kily nadváhy, v obyčejné košilce, sukni se dvěma šátečky v rukou, kterými radostně máchala, mám před očima do dnes. Tím že si dovolila se hýbat, tančit, strhla všechny přítomné, a tak jsme tam tančili, běhali, vířili prostorem … bylo to osvěžující, spontánní, úlevné, objevné … A na co se tančilo? Byl to takový pelmel jedna z písní byla Poupata od M. Davida … Když se podaří, co se dařit má ….  na tu si pamatuji obzvlášť … tehdy jsem si vzpomněla na mamku, která byla krátce po smrti, milovala tanec a říkala jsem si, že přesně tohle rojeníčko by se jí muselo líbit, jaká škoda, že když žila neměla kam takhle zajít se prostě odreagovat, takže tančila „jen“ na dovolených v Bulharsku …

Později jsem s manželi Kopeckými absolvovala ještě několik vzdělávacích víkendů zaměřených na masáže, práci s energií, zdravou stravu, na Vyšehradě mě provedli kouzelným labyrintem, na každém tomto víkendu jsme měli i blok Volného tance. Pak se naše cesty rozešly a když jsem je chtěla před pár lety opět vyhledat, abych se od nich dozvěděla více o celém konceptu Volného tance, tak už jsem je nenašla. Takže zůstal otisk prožitku a střípky informací, mezi které patří ta, že pro rozproudění energie a „léčivost“ celého procesu je důležité, aby se bez přestání tančilo něco kolem třičtvrtě hodinky.

Prvně jsem Volný tanec nabídla ženám před více než 10ti lety v rámci našeho tanečního soustředění ve Sloupu, a od té doby ho sem tam máme na našich studiových večírcích, při pžíležitostech nějakých oslav, nebo se jen tak sejdeme s pár ženami se kterými jsem v minulosti protancovávala střevíčky, třeba i na těch diskotékách a teď už se prostě pár let do mládežnických klubů nehodíme ...

Vypadá to tak, že podle předem domluveného formátu se někdy sejdeme na dýl, to i přineseme i něco k zakousnutí, a před tančením si i povídáme, někdy se sejdeme „jen“ si zatančit. Když přijde čas na tanec, tak zapálíme ve studiu svíčky, zhasneme světla, pustíme hudbu a tančíme, písničky jsou směska starých a nových šlágrů, někdy divoké a někdy jemnější, české i zahraniční … prostě směska … poslední skladba na našem CD pro Volný tanec je instrumentální, zklidňující až hladivá, na tu si uděláme pohodlíčko, někdo se položí na zem, někdo si sedne na židličku a v klidu si celý proces „dojedeme“, zvnitřníme se. Když pak ještě máme chuť si něco zasdílet tak se ve studiu ještě zdržíme, pokud nás čekají nějaké povinnosti tak sešlost rozpustíme.

Jde o to sejít se, zatančit si, pobavit se. Někdo si prostě jen tak zatančí, co mu jeho tělo dovolí, odreaguje se, zablbne si a nic neřeší, někdo těchto party využívá i ke směrování své rozprouděné energie, například jednou se celý večírek jmenoval „Sem se záměrem“. Stále to byl Volný tanec, nicméně jsme si před tančením povídaly o tom, že kdo chce, může si energií ze svého tance i podpořit jakýkoliv svůj bohulibý záměr. Tak takhle to u nás chodí.

Nedávno jsem se zúčastnila velice zajímavého víkendu spolku pro Mužsko-ženské přátelství a díky němu mi přišel impulz otevřít naše setkání s Volným tancem širšímu okruhu spřátelených lidí tak, aby mohly přijít jak ženy, tak muži. Sama jsem zvědavá, kam se díky tomuto kroku tento projekt posune dál …

Setkání s Volným tancem se konají nepravidelně, jak se domluvíme a jak situace dovoluje. Když se k Vám od někoho z našich přátel dostane pozvání a vy ucítíte, že byste rádi přišli, tak jste vítáni. Vstupné je dobrovolné, dává se jako příspěvek na nájem do kasičky na baru. Pokud by Vás zajímalo, jestli něco chystáme můžete sledovat stránky, FB Karima Ústí, nebo napsat na karima.info@seznam.cz