Jdi na obsah Jdi na menu
 

TERKA a KLÁRA

TERKA              

               Já a tanec

 

    K orientálnímu tanci mě úplnou náhodou zavedly mé zdravotní problémy, kdy jsem musela přestat s aktivním sportem. Na internetu jsem našla poměrně dost výukových studií, ale Karima mě jediná upoutala, možná svým znakem, možná fotkou usměvavé Káji  a věděla jsem, že seminář určitě vyzkouším.

   Na první hodinu jsem šla s hlavou plnou otázek, jaké to asi bude, jak mi půjde rozvlnit své boky, jak mi půjdou ty různé, tehdy ještě podivné pohyby a jak si mě asi ostatní budou prohlížet, a tak jsem si jako ta šedá myška stoupla až dozadu. Obavy však, jak jsem později zjistila, nebyly vůbec na místě. Když jsem vstoupila do dveří studia, okouzlily mě barvy, provoněná tančírna, mihotající se světla svíček, polštářky, nádherná orientální hudba a já se náhle ocitla v pohádce Tisíce a jedné noci. V této euforii jsem se pak pokoušela tančit zbytek hodiny, domů odcházela plná energie a s vědomím, že jsem našla to pravé.

  Touto dobou tančím tři roky, užívám si tanečních víkendů, seminářů a s každou další hodinou, kdy se pocit Saharezady z pohádky násobí cinkáním penízků, kostýmy, náušnicemi, nádherného líčení, mám nádherný pocit, že jsem udělala něco nejen pro své tělo, ale i pro duši a zdravé sebevědomí.

   V tanci jsem našla vášeň a zároveň respekt, smyslnost, hravost, divokost a především jsem v něm našla sama sebe. Je úžasné sledovat jak se vaše pohyby mění s vaší náladou , jak je prožíváte , začínáte si uvědomovat své tělo, se kterým se seznamujete a stává se pro vás krásným.

   Na hodiny můžu přijít i ve špatné náladě, s nějakým problémem, ale ten,  jakoby na mě zůstal čekat někde venku, neboť při tanci na něj zapomenu, najdu novou energii, odpočinu si a usmívám se  na ostatní v běžném životě ,,obyčejné  ženské“ které se v tančírně mění na ,,tančící bohyně“  a úsměvy mi oplácejí.

Když mě Kája překvapila otázkou, co bych říkala na to abychom vedly kurz pro začátečnice, mojí první reakcí byly rozpaky.

Pak mi hlavou svitla myšlenka, proč nezkusit něco nového, nejít dál, dělit se o ty úžasné pocity z tance i s ostatními ženami a předávat jim úsměvy a dobrou náladu stejně jako kdysi Karla mě.

  Tanec se stal součástí mě, mého života, naučil mě trpělivosti, neboť všechny prvky nejdou hned či tak lehce, naučil mě být se sebou spokojená, zpestřil i můj sexuální život a otevřel mi velkou možnost bezbolestného a zdraví prospěšného ,,sportu“.

  Přála bych všem, aby se setkali s orientálním tancem a vychutnávali si stejně jako já jeho taje a krásy.

 

(doplnění z 08/2012) : Během posledních dvou let jsem se pokusila vzdělávat se na různých tanečních workshopech s báječnými lektory, mezi které patří tanečnice Sharka(Cz), Mona(Cz), Eglal(Cz), Sahar(Cz), Layan (Cz), Kariah(Cz), Kathreen(Cz), Martina Viewegová(Cz), Irena Čepická(Cz), Aini(Cz), Rania( Cz), Ashraf Hassan(Egypt), Osama Mimi Farag(Cz-Egypt), Rendy( Slovensko), Mohamed Hassan (Egypt- Německo), Jamilah(Polsko), díky nimž jsem zjistila jak moc je orientální tanec plný nepřeberného množství tanečních figur, jejichž provedení závisí na každé tanečnici a není omezen žádnými pravidly. Mezi těmito jmény bych nechtěla opomenout Karimu(Cz), která mi dala nejvíce potřebné základy k tanci a díky ní jsem začala vystupovat a následně i učit mé první kurzy pro začátečnice.
   Poslední dobou jsem také měla možnost ochutnat tanec s různými rekvizitami. Mezi mé oblíbené patří momentálně tanec s křídly Isis a tanec s hedvábnými vějíři, kdy můžete během tance velice improvizovat, nemyslet na choreografii a jen si plnými doušky užívat hudbu a sebe sama. Dále jsem si vyzkoušela tančit se závojem, činelkami, hůlkou a šavlí v kombinaci s různými tanečně orientálními styly jako je raks sharki, folklor, fusion a tribal dance. Ale i přes tyto všechny zkušenosti je pořád co zkoušet, zdokonalovat a objevovat.
   Stejně tak jako navštěvovat a učit se od jiných zkušených tanečnic, i mě baví dělit se o své nově nabité zkušenosti a rady s ,,mými“ tanečnicemi. Mám radost, když vidím své tanečnice na konci kurzu jak za těch pár hodin strávených společným tancováním vyzvednou svoji osobnost a sebevědomí výš a mají radost sami ze sebe.
    
  Tanec je pro každého. Věřím, že vychází z člověka a vždy se zase k lidem vrací. (Alvin Ailey)

 

 

 

 

 

 

KLÁRA (aktualizováno 08/2012)

 

         Od dětství jsem sportovala,dělala jsem karate. Během školy jsem s ním skončila. Časem mi ale začal pravidelný pohyb chybět a tak jsme se s kamarádkou rozhodly po něčem poohlédnout. Vyloučily jsme bojové sporty, míčové hry, posilovnu a hromadné hopsání typu aerobik. Moc nám toho nezbylo. Orientální tanec? Proč ne?
   Vypadalo to krásně, hrála hezká hudba, člověk se dobře protáhl. Bezva koníček. Po půl roce, na Vánočním večírku, jsme s úžasem sledovaly vystoupení pokročilých tanečnic. Páni, tohle tak umět… Makala jsem dál a naučila se první sestavu. Už jsem měla pocit, že tančím. Tak když se v červnu konala Besídka na závěr roku, vyzkoušela jsem si své první vystoupení. Byly tam jen rodiny a přátelé tanečnic, ale bylo jich tam dost. Byl to výborný zážitek, co mě posunul zase o kousek dál. Pak jsem si pořídila kostým a mohla už i na veřejná vystoupení. Mluvím nerada, ale exhibovat v odvážném kostýmu na nejrůznějších akcích mě baví. Když se výrazně nalíčím a obleču třpytivý obleček, je ze mě rázem někdo jiný.
   Stejně jako vystupování tak nějak vyplynulo ze situace, to bylo i s učením. Prostě přišla nabídka, já do toho šla a dnes vím, že to bylo správné rozhodnutí. Baví mě to, ráda předávám své znalosti dál. A doufám, že to baví i mé tanečnice. Snažím se vést hodiny tak, aby byla správně prováděna technika, protože vím, jak je to důležité. Což někdy znamená i trochu drilu a potu, ale o to lépe to pak vypadá:).
   Na tanci je výborné to, že je vhodný pro ženy jakékoliv postavy, věku i schopností. Každá si v něm může najít to své. Někdo si jen zablbne, jiná skončí na podiu, ale to už stojí trochu času a dřiny. Pokud se tančí správně, je to naprosto úžasná záležitost pro naše těla. Jsem fyzioterapeutka, pohyb je moje pracovní náplň. Když někdy vidím své pacientky, říkám si, že by měly absolvovat alespoň základní kurz. Nemají ponětí o tom, že mají pánev a že se s ní dokonce dá i hýbat. Stejně tak i s rameny, hrudníkem, hlavou,… a to i s každou části zvlášť. Tohle všechno si díky tanci uvědomí a naučí. „Osahají“ si své tělo, lépe ho poznají a ovládnou. Osloví svaly, které dosud neznaly a často si i uleví od bolestí.
   Tanec mě prostě chytil. Kromě běžných hodin jsem začala jezdit na různé semináře. Protančila jsem mnoho hodin pod vedením Sharky a Mony. Byla jsem na seminářích se Sahar, Rendy, Aini, Raniou, Berrak Yedek, Ashrafem Hassanem, Irenou Čepickou a dalšími. Vyzkoušela jsem si šavle, tančím s křídly, závojem, činelkami, hůlkou. A pořád zbývá spousta věcí, co bych ještě chtěla vyzkoušet a zdokonalit.
   Můj poslední „úlovek“ je arabský buben – darbuka. Je to hudební nástroj, který je slyšet v mnoha skladbách. Hudba, na kterou tančíme, má typické orientální rytmy. Každý je něčím specifický a dá se na ně i různě tančit. Prostě rytmy, darbuka a tanec patří dohromady. Takže se už rok pokouším pod vedením Honzy o bubnování. K doprovodu používáme i činelky a djembe. Pomáhá mi to lépe vnímat hudbu a navíc je to další bezvadný koníček. Jen teď nevím co dřív, jestli tančit nebo bubnovat:)
 

 

Náhledy fotografií ze složky Klára a Terka