Ukaž svoji krásu

TERKA              

               Já a tanec

    K orientálnímu tanci mě úplnou náhodou zavedly mé zdravotní problémy, kdy jsem musela přestat s aktivním sportem. Na internetu jsem našla poměrně dost výukových studií, ale Karima mě jediná upoutala, možná svým znakem, možná fotkou usměvavé Káji  a věděla jsem, že seminář určitě vyzkouším.

   Na první hodinu jsem šla s hlavou plnou otázek, jaké to asi bude, jak mi půjde rozvlnit své boky, jak mi půjdou ty různé, tehdy ještě podivné pohyby a jak si mě asi ostatní budou prohlížet, a tak jsem si jako ta šedá myška stoupla až dozadu. Obavy však, jak jsem později zjistila, nebyly vůbec na místě. Když jsem vstoupila do dveří studia, okouzlily mě barvy, provoněná tančírna, mihotající se světla svíček, polštářky, nádherná orientální hudba a já se náhle ocitla v pohádce Tisíce a jedné noci. V této euforii jsem se pak pokoušela tančit zbytek hodiny, domů odcházela plná energie a s vědomím, že jsem našla to pravé.

  Touto dobou tančím tři roky, užívám si tanečních víkendů, seminářů a s každou další hodinou, kdy se pocit Saharezady z pohádky násobí cinkáním penízků, kostýmy, náušnicemi, nádherného líčení, mám nádherný pocit, že jsem udělala něco nejen pro své tělo, ale i pro duši a zdravé sebevědomí.

   V tanci jsem našla vášeň a zároveň respekt, smyslnost, hravost, divokost a především jsem v něm našla sama sebe. Je úžasné sledovat jak se vaše pohyby mění s vaší náladou , jak je prožíváte , začínáte si uvědomovat své tělo, se kterým se seznamujete a stává se pro vás krásným.

   Na hodiny můžu přijít i ve špatné náladě, s nějakým problémem, ale ten,  jakoby na mě zůstal čekat někde venku, neboť při tanci na něj zapomenu, najdu novou energii, odpočinu si a usmívám se  na ostatní v běžném životě ,,obyčejné  ženské“ které se v tančírně mění na ,,tančící bohyně“  a úsměvy mi oplácejí.

Když mě Kája překvapila otázkou, co bych říkala na to abychom vedly kurz pro začátečnice, mojí první reakcí byly rozpaky.

Pak mi hlavou svitla myšlenka, proč nezkusit něco nového, nejít dál, dělit se o ty úžasné pocity z tance i s ostatními ženami a předávat jim úsměvy a dobrou náladu stejně jako kdysi Karla mě.

  Tanec se stal součástí mě, mého života, naučil mě trpělivosti, neboť všechny prvky nejdou hned či tak lehce, naučil mě být se sebou spokojená, zpestřil i můj sexuální život a otevřel mi velkou možnost bezbolestného a zdraví prospěšného ,,sportu“.

  Přála bych všem, aby se setkali s orientálním tancem a vychutnávali si stejně jako já jeho taje a krásy.

KLÁRA

        Nikdy jsem nebyla vrcholový sportovec, ale vždy jsem byla zvyklá na nějaký ten pohyb. Od dětství jsem dělala karate. Myslím, že mi dalo dobrý pohybový základ. Ale časem jsem chtěla víc, než se jen prát. Přišla škola, neměla jsem tolik času a vlastně ani chuti, tak jsem skončila. Po nějaké době jsme se s kamarádkou domluvily, že se po něčem poohlédnem. Vyhrál to orientální tanec, tak trochu vylučovací metodou. A byla to trefa :-).

        Hned první hodina mě okouzlila. A tři roky mě tanec okouzluje stále. Pamatuji si, jak jsme na prvním večírku s úžasem sledovaly pokročilé tanečnice, když nám ukázaly některé sestavy. Bylo to jak z pohádky. Nechyběla tam ženskost, ladnost, krása, třpyt, radost z tance, úplně zářily.

        Občas to je i pěkná dřina. Ono to sice vypadá strašně jednodušše, ale to tělo si občas dělá, co chce. Nebo spíš nědělá to, co chci já. Ale oblíbená větička Káji, naší lektorky, "Neřešte to, to si sedne. "  fakt platí.  To je na tanci úžasný. Nikdo vás nehoní do perfektních výkonů, můžete si tančit jen pro sebe, tak jak to cítíte.. Samozřejmě i tanec má svá pravidla, ale jde spíš o to, aby si člověk neubližoval.  Vlastně tanec je bezvadný i po zdravotní stránce. Jsem fyzioterapeutka, tak o tom něco vím:-).

        Když jsem začínala, neměla jsem žádné ambice ani plány. Prostě si budu jen tak chodit tančit a je to. Dopadlo to trochu jinak. Studio mi nabídlo mnohem víc. Byly takové naše interní večírky, besídky, úžasné víkendy ve Sloupu, semináře, nové kamarádky. Orientální tanec se stal nedílnou součástí mého života. Doma se mi začaly množit nejrůznější šátky, pořídila jsem si první kostým...

        Pak přišla možnost vystupovat. V zásadě jsem neměla nic proti. Poprvé to bylo na besídce v kulturáku. Byli tam je přátelé a rodiny tanečnic, ale stejně jich byl plný sál. Byla jsem hodně nervózní, ale stálo to za to. Měla jsem pak skvělý pocit, že jsem to zvládla, že se to třeba někomu líbilo a potěšilo ho to. Navíc jsem spíš introvert a tanec mi dovolí se odvázet. Nebo vás napadá jiná příležitost, kdy se  můžete nalíčit 100x výrazněji než jindy, obléknout se do blýskavého sexy kostýmu a blbnout na veřejnosti aniž byste vzbudila pohoršení?

        Tanec mi dává hodně. Zlepšuje náladu, držení těla, dodal mi sebevědomí, zjistila jsem, že existují pohyby, o  kterých jsem neměla ani tušení:-). Myslím si, že každý by si měl najít nějakou radost ze života, činnost, která mu dobíjí baterky, přináší odreagování od všedního života. Já tohle vše a i mnohem víc našla v tanci.