Jdi na obsah Jdi na menu
 

Gabriela

8. 9. 2009

Každá žena má svůj tajný sen. Já jsem měla takové sny hned dva.

Modeling, procházet se po mole, hezky nalíčená, v krásných modelech. A umět tančit.

První sen se stal skutečností po absolvování kurzu pro modelky a já vyšla vstříc záři reflektorů. Přihlásila jsem se i do soutěže krásy, kde jsem jako volnou disciplínu zvolila tanec - snad právě proto, abych si splnila svůj další sen.

Kamarádka, která v tu dobu byla profesionální tanečnicí, se mnou měla bezesporu spoustu práce. Taky to pro nás byla pěkná dřina, než jsme to zvládly a dvouminutový výstup se vůbec dal použít. Bylo to něco úplně jiného, než se projít po mole, narovnaná, usměvavá a s ladnou chůzí.

 

S tancem jsem se opět setkala v roce 2003, kdy mi kolegyně s nadšením vyprávěly,

že navštěvují hodiny orientálního tance. Na konec jsem neodolala a i když mi v tu dobu nic neříkaly šátky s cinkajícími penízky, vyrazila jsem na svou první hodinu tance ke Karle Růžičkové.

Šla jsem tam se smíšenými pocity, jak to zvládnu, když už tam všechny nějakou dobu chodí, jistě něco umí a já už měla zkušenost, jaká je pro mě tanec dřina.

Stále si dobře vzpomínám na to, jak jsem odcházela nadšená, spokojená, řekla bych okouzlená. A tak je tomu dodnes.

 

V tu dobu jsem ještě netušila, že budu někdy vystupovat.

Tato možnost přišla po dvou letech na tanečním víkendovém semináři ve Sloupu, který pořádá naše studio Karima. Tam jsem si tehdy koupila svůj první kostým a přijala nabídku kamarádky, předvést jej na přehlídce, kterou pořádala.

Pocity z této přehlídky, kde jsme v kostýmech zároveň krátce zatančily několik prvků a já tak poprvé veřejnosti ukázala, co umím z orientálního tance, se nedají zapomenout. Ještě dnes, když vystupuji, na ně ráda vzpomínám.

 

Na modeling mám hezké vzpomínky, i když se ode mě neočekávalo nic víc, než předvést model, který mám na sobě. Tedy, hlavně zvládnout chůzi (čímž nechci říct, že je to hračka).

Ale u orientálního tance je to jiné. Umožňuje mi mnohem víc, než jen krásné líčení, kostým a rovné držení těla. Dává mi prostor vyjádřit se, tanec si vychutnávat, užívat si každý pohyb, který se ve spojení s hudbou stává ladným a krásným.

 

Ukazuje mi, že procvičování a opakování není jen o tréninku, ale o postupném  uvědomování a vnímání sama sebe a hudby.

Naučil mě nespěchat, s trpělivostí rozpohybovat a uvolnit celé tělo, jelikož s přehnanou horlivostí nelze dojít daleko.

Takovéto a jiné posuny mám možnost třetím rokem sledovat nejen na sobě, ale i na mých hodinách, u žen, které se začínají učit orientální tanec. Je moc milé vidět, jak se ženy postupně uvolňují a tanec si užívají.

Orientální tanec je všemi směry má radost a potěšení.

 

Náhledy fotografií ze složky Gabriela