Dáša
Moje cesta k břišnímu tanci byla celkem přímá a asi se nijak nelišila od řady mých tanečních kolegyň. Vždycky jsem ráda tancovala a i když nejsem žádný sportovec, tak tanec je jedna z disciplín (nepočítám-li lyžování a válení na pláži), kdy jsem ochotná se „zpotit pro dobrou věc“. Takže před 7 lety mě nadchlo jedno televizní vystoupení břišní tanečnice a tak jsem se začala pídit po nějakém kurzu, který by probíhal i tady v Ústí. A náhodou jsem v autobuse objevila letáček na kurzy pořádané Domem dětí a mládeže. Hned úvodní hodina mě uchvátila a tak jsem ten první půlrok nevynechala jedinou lekci a dá se říct, že jsem okamžitě propadla kouzlu tohoto tance. Zpočátku jsem se, stejně jako řada jiných začínajících tanečnic, domnívala, že to bude otázka několika měsíců, či maximálně roku a já se budu taky tak úchvatně vlnit, jako naše lektorka. Čím víc jsem ale propadala kouzlu tohoto úžasného tance, tím více jsem zjiš´tovala, že je to láska a vlastně i studium na celý život.
Vy, co mě znáte, víte, že kromě výuky zpěvu na pedagogické fakultě, jsem i operní zpěvačka a koncertuji především na horkém jihu- v Itálii a ve Španělsku. Shodou okolností mě hned po prvním půlroce mých břišních začátků zdravotní problémy zavedly na 3 měsíce do Španělska, na ostrov Ibiza. I tady jsem si našla kurzy břišního tance a pokračovala (upozorňuji ve španělštině, kterou jsem tehdy moc neovládala) v objevování tohoto nádherného pestrobarevného a někdy i trošku kýčovitého světa orientu. Po návratu do Čech a mém úspěšném uzdravení jsem se sice na čas ještě vrátila do Domu dětí a mládeže, ale na doporučení jedné mojí kamarádky jsem kontaktovala tehdy ještě neznámou ing. Karlu Růžičkovou. Ta po mém ujištění, že se chci přiučit něco i jiného a jedna hodina tance týdně mi rozhodně nestačí, mi nabídla docházet do hodin i do jejího studia. Tady jsem začala břišní tanec vnímat trošku jinak, více do detailů. Snažila jsem se nejen o „výrazový orientální tanec“, jak to Karla jednou nazvala (promiň Kájo), ale chtěla jsem docílit i té techniky, která mi celkem chyběla. Já jsem zvyklá se pohybovat a „producírovat“ se před publikem. Díky zpěvu mě to nedělá problémy. Nemám strach a nemusím se ho nějak obtížně zbavovat, těším se na každé vystoupení a doopravdy si ho užívám. Díky Karle, která se po prvotním oťukání stala i mojí dobrou kamarádkou, jsem získala potřebnou taneční techniku a zručnost, takže moje taneční kreace získaly opravdový punc orientu.
Již několik let jezdím s Karlou, dneska i bez Karly, na různé jiné taneční semináře. Našla jsem si úžasné české lektorky, které mě velmi inspirovaly a inspirují. Navštívila jsem i lekce zahraničních lektorů a vždycky jsem si odnesla něco nového, zajímavého a inspirujícího. No a snad nejkrásnějším zážitkem byla pro mě v Egyptě pochvala místních muzikantů, kteří mě nazvali dobrou břišní tanečnicí. Nikdy by mě před lety nenapadlo, že kromě opery se budu moci na hudbu i jinak vyjádřit než pouze zpevěm. Zpěv zůstává mojím prvním koníčkem a profesí, ale břišní tanec ho následuje ve velmi těsném závěsu. U mě to byla „láska na první pohled“, která mi doufám vydrží na celý život.
Náhledy fotografií ze složky Dáša
