Jdi na obsah Jdi na menu
 

NAPSALI O NÁS v 2004

14. 7. 2009

TEXT ČLÁNKU UVEŘEJNĚNÉHO V ÚSTECKÉM TÝDENÍKU DNE 9.ZÁŘÍ 2004

 

 

 

 

NEBOJTE SE UKÁZAT BŘÍŠKO
aneb orientální tanečnice v Ústí nad Labem

Krásný kostým, odhalený pupík a ladné pohyby do orientálních rytmů. To je to, co sbližuje ženy a dívky různého věku, postav i povolání.  Půvabný koníček břišních tanců nám poodhalila okouzlující cestovatelka, podnikatelka a tanečnice Karla Růžičková.

Ústí nad Labem - Asi tak před čtyřmi lety se vrátila z cest do Čech a hledala kulturu, která by jí zaujala. Půvab orientálního tancem objevila v lednu 2001 v Praze na víkendovém semináři špičkové tanečnice, lektorky a choreografky Mily el Kral. Začínala s občasnými víkendovými kurzy v Praze a videokazetou doma „Dnes  už  mi to sice nikdo nevěří, ale já jsem úplné  nemehlo,  jsem neohrabaná a žádný sport mi nikdy nešel. U  tance se mi líbilo, že jsem ani po devíti hodinách nebyla tolik unavená a moc mě to bavilo. Tak to celé začalo,“ vypráví Karla Růžičková.

V dubnu loňského roku se rozhodla představit umění orientálního tance v Ústí nad Labem. „Na mých prvních hodinách pro začátečnice bývalo tak 40-50 účastnic od úplných začátečnic, po pokročilejší děvčata, která pochopila, že trénování základů není nikdy dost. V té době mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu stát vepředu a jako lektorka učit další ženy tomuto nádhernému tanci,“ dodává skromně. Jak šel čas, získávala další zkušenosti. Nejprve ze zvědavosti, později již cíleně absolvovala mnohá školení kvalitních lektorek s dlouholetými zkušenostmi ze zahraničí. Navštívila řadu orientálních show v Drážďanech, ve Frankfurtu, v Istanbulu a v Praze.

RADOST V KAŽDÉM VĚKU
V dubnu loňského roku začala s vedením svých kursů v Ústí nad Labem.
S nadšenkyněmi z  Ústí tančí tři dny v týdnu dvě až tři hodiny. Pravidelně navštěvuje kurzy v Domě Kultury tak 50 stálých účastnic, jinak tudy už prošlo přes 300 děvčat. Nejmladším účastnicím je okolo devíti let, ty přicházejí s maminkami a nejstarší jsou v důchodovém věku. „Tanec je v podstatě koníček od dětství až do důchodu. Děvčata mohou tančit když jsou štíhlé jako laň i když jsou baculatější. Pohyb zvládne dříve nebo později každá žena, nemusí navíc přemlouvat svého partnera, aby si s ní zatancoval, když zrovna nemá náladu, nebo nějakého hledat, když je zrovna sama,“ vysvětluje lektorka a tanečnice Karla. Ať  je  tanec jakýkoliv, když je zdravě provozovaný  tak je  pro ženy nesmírně prospěšný. Podle Karly Růžičkové mohou  ženy díky tanci aspoň na chvíli hodit všední starosti za hlavu, duševně vypnout, rozhýbat většinou ztuhlé tělo, posílit ochablé zádové svalstvo. Tanec  přináší do života uvolnění, a radost: „Jsou to krásné chvíle, které věnujete pouze sama sobě a ne všem ostatním doma i v práci, kteří po vás stále něco potřebují…“

TANEC JAKO IMPROVIZACE
A jak tedy taková výuka vlastně probíhá? „V první řadě se snažím, aby má výuka byla technicky správná, pochopitelná, postupná a zdravotně prospěšná pro ženy a dívky, které za mnou přicházejí. Snažím se dbát na to,abychom měly kvalitní základ na kterém se dá stavět,“ říká Karla. Každá hodina začíná u rozcvičky, izolací jednotlivých částí těla, kombinací pohybů na místě, později v chůzi. Tanec není učení se různých sestav a choreografií, ale o tom, aby se žena naučila sama tancovat a improvizovat. „Jedná se o egyptský, částečně turecký tanec. Když člověk pochopí pohyby, tak může začít kombinovat různé figury. Ale i improvizace, stejně jako tanec mají svůj řád,“ vysvětluje lektorka. To jsem pochopila na semináři vedeném lektorem z Egypta. Velmi podnětná byla i návštěva Turecka.

PESTROBAREVNÉ KOSTÝMY
Orientální tanec si nelze představit bez pestrobarevných kostýmů, šál a šátků, ozdobených drobnými mincemi a korálky, které doplňují zvukovou kulisu svým charakteristickým cinkotem při každém pohybu. Kde si ženy a dívky shání taneční kostýmy? „Ten co mám na sobě, mám část z Turecka a sukni mám  od děvčat z kurzu. Máme tady děvčata, co šijí, háčkují  vyšívají různé vzorky, doplňky, něco si kupujeme nebo máme i kontakty na švadleny co už nás znají,“ říká Karla Růžičková. Místo bot stačí prý na začátku i ponožky, jinak lepší jsou speciální boty s jemným podpatkem, které vydrží až tři roky. (několik let)

VEŘEJNÁ VYSTOUPENÍ?
Každý si samozřejmě položí otázku, zda je možné vidět půvab orientálního tance na vlastní oči. „Jako pravděpodobně většina tanečnic jsem netoužila nikde vystupovat, tančila jsem pro sebe. Asi se vám tomu nebude chtít věřit, ale v podstatě jsem stydlivá a když na mě lidé koukají, nevím co očekávají a co si myslí, tak mívám smíšené pocity,“ říká Karla. I její přístup k vystupování však má společně se zdokonalováním se v tanci postupný vývoj. Zatím tančila na party s programem, dělala ukázkové hodiny s předvedením tance na večírcích, na oslavě narozenin a soukromě. S děvčaty předvedly vlastní narozeninovou choreografii na soustředění v Lipně. „Když se tanec umí, jsou různé možnosti, nebudeme předbíhat, ale tuším, že naše vystoupení v budoucnu budou úchvatná,“ dodává na závěr Karla Růžičková.

Popisek k foto s Karlou:
„Tanec jako takový je krásný, nezaujatý, nabíjející energií a může být prostředkem k mnoha změnám v našem životě. Zdokonalování se v orientálním tanci se nedá uspěchat, je to pozvolný proces seznamování se s vlastním tělem. Postupně se učíme ovládání jeho jednotlivých částí, až je ovládáme celé…“ Karla Růžičková


Co se do článku nevešlo:
Názory ostatních tanečnic na jejich zkušenosti s tancem:
Eva
 „Myslím si, že je to  ideální pohyb pro ženy od čtyřicítky výš, protože mladé dívky jsou v tom tanci půvabné, hezké, zatímco zralejší ženy jsou při tom tanci takové vznešené… má to něco do sebe. Na zdravotní účinky se  zeptejte děvčat samotných.Ale určitě bych chtěla čtenářkám vzkázat, že především pro ženy zralého věku jsou tyto taneční pohyby zdraví velmi prospěšné. Nezáleží na postavě, nadváze, prostě tím tancem začnou být mnohem více pohyblivější a naučí se i ta kila nosit.“

Dana
„Tancuji rok.Vyzkoušela jsem mnoho různých sportů, ale to co mě nadchlo byl právě tance. O Vánocích jsem si tedy už pořídila botky, šátek  a na jaře už jsem začala šít  první kostýmy. V podstatě od chvíle, kdy jsem se pořídila kostým  a začala  se  zdobit , tak jsem pocítila změnu. Tanec mi připadal ladnější, krásnější a i já sama jsem si začala připadat půvabnější.“

Martina  (9let)
„Chodím sem s maminkou už asi půl roku jednou týdně a moc mě to baví.“

Nadia 
„Pocházím z Bulharska, žiju zde čtyři roky a k tanci jsem se dostala teprve nedávno. Moc se mi kurzy líbí. Tančení je ženské a přirozené, velice dobré na sebevědomí. Díky tanci dokážu lépe ovládat své tělo.Také  mám ráda kostýmy a  když tančím, připadám si jako v pohádce… trochu jako Šeherezáda. Tančení vnímám částečně jako únik z reality, odpočívám při něm. Jsem introvert, ale když jsem začala tančit, tak jsem cítila, že bych to měla někomu ukázat a toto je příležitost jak se vrátit ke svým  kořenům.“

Marcel Kytička