Jdi na obsah Jdi na menu
 

Hanka

9. 9. 2009

Do studia Karima chodím tančit pátým rokem a je to prostě super, ale k mým začátkům. Samotnou by mě ani ve snu nenapadlo kurzy břišního tance navštěvovat, vše byla práce mých kamarádek, které mě umluvily, abych na tance s nimi chodila či to alespoň zkusila.

Takže jsem nastoupila do již rozběhlého kurzu, začátek byl tedy těžký, holky krásně zvládaly první pohyby a já se o to teprve pokoušela. Z první hodiny jsem měla smíšené pocity, moc se mi to líbilo, ale zároveň jsem o sobě měla pochyby, jestli se dokážu vlnit tak hezky jako ostatní holky okolo mě, taky jsem se styděla, měla jsem pocit, že na mě všichni koukají, byla jsem hrozně nejistá. Po několika  hodinách jsem pohybům začala rozumět, přestala se tolik stydět , uvolnila se a bylo to všechno moc fajn, měla jsem hezký pocit sama ze sebe.

Břišní tanec mi opravdu hodně dává, je to pro mě krásný projev ženskosti.

Hodně jsem se díky tanci uvolnila a nabyla pocitu spokojenosti sama se sebou i s mými kily navíc, naučila jsem se brát taková jaká jsem a nosit to co mám s noblesou.

Tanec mě začal opravdu bavit, stal se součástí mého života.

Když mě Karla požádala zda-li bych nechtěla vést výuku začátečnic, byla jsem z toho úplně vedle, moc jsem se těšila, měla jsem z toho obrovskou radost i starost, ale teď vím, že to byl pro mě obrovský posun vpřed. Na svých hodinách prožívám se svými ženami jejich první pohyby, pocity, trému….. je to úžasný, vím čím prochází, a když si je srovnávám v průběhu roku co se sebou dokázaly, jak získávají ladné pohyby, vhání mi to vždy slzy do očí. Jsme přeci ženy a přes tu uspěchanou dobu si nenajít chvilku pro sebe?

S tímto druhem tance jde i v ruku v ruce vystupování na veřejnosti. Zase úžasný pocit, ale pro mě i příšerná tréma. Trému už nemám takovou jako na začátku, naopak úplně si vybavuji okamžik, kdy jsme tančily na plese a já byla v takové euforii, takový pocit spokojenosti a blaženosti, nevím jak nejlépe to popsat, ale jestli jsem kdy měla o sobě pochyby, byly prostě pryč. Přišla jsem domu, napustila si vanu, otevřela šampus a vznášela se v oblacích :o), no, to teď prožívám častěji.

Tanec mě opravdu baví, tančím si v práci u kopírky, na chodbě, doma, na zastávce, prostě když je příležitost, je to super. Karle za toto všechno moc děkuji, díky ní jsem se posunula někam, kde je mi moc dobře, dělám co mě baví, uvědomuji si ty úžasné ženské pohyby. Její hodiny jsou skvělé – motto „Ukaž svoji krásu“ má hodně co do sebe. Krásní jsme všichni tak proč to neukázat. Když přijdu na hodinu a mám špatnou náladu nebo nakupené starosti, vše je během chvilky pryč, s Karlou to ani jinak nejde :o), jsou to pro mě chvíle uvolnění a odpočinku mysli.

 

      No a jak dopadly mé kamarádky??, přestaly chodit, ono totiž nic nepadá z nebe samo a i břišní tanec potřebuje hodiny a hodiny tréninku a když už si člověk myslí, že už vše umí a zvládá, tak je to trochu jinak. Pořád  se je toho moc a moc učit, ale to i běžném životě a každý nemá tu výdrž.

 

Náhledy fotografií ze složky Hanka